Historie petrolejových terapií

Paula Gannerová

Žena, která proslavila petrolej po celé Evropě. Úplný příběh, dobová svědectví, patenty, československá cesta a rozlišení G 179 a Nr. 1770.

Příběh, který se nehodil do učebnic

V dějinách lidového léčitelství se někdy objeví příběh, který se nedá snadno zařadit. Není to čistá věda, ale není to ani obyčejná pověst. Je to směs bolesti, zoufalství, odvahy, starých zkušeností, novinových titulků, děkovných dopisů, úředních zákazů a lidské naděje.

Takovým příběhem je příběh Pauly Gannerové z rakouského Tyrolska.

Nebyla lékařkou ani vědkyní. V dobových materiálech vystupuje jako žena z řeznického prostředí ve Völsu u Innsbrucku. Právě její obyčejný původ byl jedním z důvodů, proč jí lidé věřili. Nebyla vzdálenou autoritou v bílém plášti. Byla jednou z nich.

Její jméno se začalo šířit v 60. letech 20. století. Nejprve po Tyrolsku, potom po Rakousku, Německu a Švýcarsku. Lidé si vyprávěli, že žena, které lékaři nedávali naději, přežila díky starému prostředku známému z lidového léčitelství – díky petroleji.

Podrobnější dokumenty však ukazují, že slovo petrolej skrývalo různé látky. V textu se objevují označení G 179, Naphtabenzin, Siedegrenzbenzin 100/140 a Merck Nr. 1770. Rozlišit je je pro celý příběh zásadní.

Kdo byla Paula Gannerová

Paula Gannerová se podle souhrnných materiálů narodila roku 1931 a zemřela roku 1985. Žila ve Völsu nedaleko Innsbrucku a v dobových záznamech je označována jako Metzgersfrau – žena z řeznické rodiny, případně manželka řeznického mistra.

V některých pozdějších textech bylo její jméno zkomoleno jako Paula Gener, Garner nebo Gardner. V německých patentových a obrazových pramenech se však objevuje jméno Paula Ganner.

Její historický význam nespočívá pouze v osobním příběhu. Stala se nejznámější evropskou tváří tradice, která spojovala vnitřní užívání čištěných ropných frakcí s rakovinou a dalšími těžkými nemocemi.

Když jí zbývaly údajně dva dny života

Podle výňatku z časopisu „7 Tage“ bylo Paule jednatřicet let, měla tři děti a ležela v prudkých bolestech. Během posledních tří týdnů měla výrazně zhubnout. Tyrolská nemocnice ji údajně propustila domů zemřít.

Diagnóza byla v populárním tisku označena slovem „Totalkrebs“ – celková rakovina. Text popisuje ochrnutí, střevní neprůchodnost a postižení pravé ledviny. Na další operaci mělo být pozdě.

Ve chvíli, kdy už podle příběhu nezbývala běžná možnost léčby, si Paula vzpomněla na vyprávění své matky o Balkánu. Tamní venkovské obyvatelstvo mělo petrolej používat jako domácí prostředek při různých nemocech, bolestech a zánětech.

První dávky a návrat z postele

Její manžel měl přivézt z Innsbrucku destilovaný petrolej. Paula podle dobového textu užila jednu polévkovou lžíci nalačno. Už po hodině měla cítit ústup bolestí a ochrnutí.

Druhý a třetí den měla postup zopakovat. Tři dny poté poprvé vstala. Začala znovu přijímat potravu, získala chuť k jídlu a v následujících týdnech se měla vrátit ke své původní tělesné hmotnosti.

Text dále uvádí, že jedenáct měsíců po prvním užití porodila zdravého chlapce. Právě tento neobyčejně silný příběh otevřel cestu k její veřejné známosti.

Klaus a příběh dětské obrny

V některých pozdějších sekundárních textech se objevuje jiná verze, podle níž její syn trpěl leukémií. Tyto dvě verze nelze bez dalšího spojovat. Pro webovou stránku je poctivé uvést, že původní nahraný strojopis mluví o dětské obrně, zatímco jiné pozdější zdroje příběh změnily nebo smísily s jiným případem.

Z jedné zkušenosti vznikla petrolejová vlna

Zpráva se začala šířit ústně a posléze tiskem. Do Völsu měli jezdit nemocní lidé z Rakouska, Německa a dalších zemí. Hledali radu, naději a správný druh látky.

Podle pozdějších materiálů Paula za své rady nepožadovala odměnu. Kolem její činnosti měl vzniknout archiv přibližně 20 000 děkovných dopisů.

Číslo 20 000 se stalo jedním z pilířů celé legendy. Dopisy však nejsou totéž co klinické záznamy. Ukazují především sílu osobní zkušenosti a rozsah tehdejšího společenského fenoménu.

Všechna dochovaná svědectví z německého strojopisu

Následující příběhy jsou ponechány v samostatných rámečcích, aby stránka navazovala na styl dopisů M. P. Todiky. Formulace „vyléčil se“, „nádor zmizel“ a podobně zde vyjadřují tvrzení pisatelů a dobového přepisu, nikoli dnešní lékařský závěr.

Noviny, fotografie a veřejné přednášky

Fotoreportáž zachycuje Paulu Gannerovou v řeznickém prostředí a ukazuje dobové titulky, které její příběh přenesly z lokálního Tyrolska do širšího evropského prostoru.

Na snímku novinového stojanu je dobře čitelný titulek „PETROLEUM SOLL KREBS HEILEN“. Téma se tak dostalo mezi každodenní zprávy, politiku a senzace a vytvořilo v německy mluvících zemích skutečnou petrolejovou vlnu.

V první polovině 70. let měla Paula pořádat veřejná setkání a přednášky. Podle sekundárních materiálů vysvětlovala rozdíly mezi jednotlivými ropnými produkty a varovala před běžným lampovým petrolejem.

Co vlastně používala: G 179, Nr. 1770 a obyčejný petrolej

Nejdůležitější poznatek celé rešerše je jednoduchý: staré slovo „petrolej“ neoznačovalo vždy stejnou látku.

Na poslední straně německého dokumentu se přímo píše, že v lékárně lze požadovat Artikel Nr. G 179 – gereinigtes Petroleum – nebo Artikel Nr. 1770 – Naphtabenzin. Obě látky se používaly také v laboratořích.

Pozdější text Waltera Lasta spojuje Paulu Gannerovou především s Naphthabenzinem nebo Siedegrenzbenzinem Merck Nr. 1770 s rozmezím 100–140 °C. V praxi se ale v dobových materiálech objevují obě varianty.

Patentová stopa Pauly Gannerové

Aby se její postup odlišil od obyčejného paliva, vznikla patentová rodina založená na rakouské prioritní přihlášce AT 3226/65 ze dne 8. dubna 1965.

Německá přihláška DE1545304A1 nesla název, který lze přeložit jako „Způsob výroby uhlovodíkové směsi určené k orálnímu podávání“. V Německu byla podána v březnu 1966, zveřejněna v roce 1970 a po dlouhém řízení v roce 1980 zamítnuta.

Příbuzné zveřejněné dokumenty se objevují také ve Švýcarsku, Velké Británii a Francii. To však neznamená, že existovalo třicet jedna platných patentů. Tvrzení o „31 patentech“ je velmi pravděpodobně pozdější zveličení nebo chyba přepisu.

Jak měl být destilát podle patentu upravován

• Výběr lehké ropné frakce vroucí pod 150 °C.

• Oddělení užšího destilačního pásma přibližně 100–140 °C; v některých pasážích se uvádí preferované pásmo 115–135 °C.

• Kyselinová rafinace koncentrovanou kyselinou sírovou s cílem odstranit reaktivní a nežádoucí složky.

• Následné alkalické promytí roztokem hydroxidu sodného pro neutralizaci zbytků kyseliny.

• Filtrace přes aktivní uhlí k odbarvení a omezení zápachu a chuti.

• V patentu se objevují také volitelné přísady nebo postupy: lněná semena, betain-citrát, stopové kovy a kyselina mellitová. Tyto části jsou historickými patentovými tvrzeními, nikoli současným výrobním doporučením.

Boj s úřady a proč vznikl příběh o potlačování

Masový příliv nemocných a snaha usnadnit distribuci látky přivedly Paulu do konfliktu s rakouskými úřady. V souhrnných materiálech se uvádí rok 1969 a obvinění související s výrobou nebo distribucí neschváleného léčivého prostředku.

Zastánci z toho později vytvořili příběh o ženě, proti níž bojoval farmaceutický systém, protože nabízela levný a nepatentovatelný prostředek. Odpůrci naopak tvrdili, že úřady zasahovaly kvůli reálnému riziku otravy a odkládání účinné léčby.

Patentové spisy dokazují, že se Paula skutečně snažila svůj proces právně chránit. Samotný patent však nikdy nebyl klinickým důkazem účinnosti proti rakovině.

Československá a česká cesta

Příběh se v 70. a 80. letech šířil přes železnou oponu také do Československa. Nešlo o oficiální vydání. Texty se opisovaly na psacích strojích přes kopírák a putovaly z ruky do ruky jako tajná pošta.

Samizdaty zpravidla obsahovaly příběh tyrolské řeznice, dávkovací schémata a upozornění, že běžný petrolej z drogerie není totéž co čistá lékárenská nebo laboratorní frakce.

Lidé se proto přes známé v lékárnách, nemocnicích a laboratořích snažili sehnat „lékařský benzín“ – Benzinum medicinale – nebo jiný čistý lehký ropný destilát. Tím se zrodila československá větev příběhu.

V současné České republice se historickému Nr. 1770 nejvíce podobají přesně definované dearomatizované technické benzíny 100/140, označované například jako SBP 100/140, Siedegrenzbenzin, Petroleumbenzin nebo Solane 100/140. Jde však o technické chemické produkty, nikoli léčiva.

Bezpečnostní list českého technického benzínu P 6402 uvádí jako jednu z možných surovin Solane 100/140 a jako další Exxsol DSP 100/140. To z P 6402 činí zajímavý technický srovnávací vzorek, ale konkrétní šarže nemusí být vždy totožná.

Pro G 179 je v ČR obtížnější najít přesný farmaceutický ekvivalent. Nejbližší technické srovnávací vzorky jsou nízkoaromatické petroleje C11–C14, například české technické petroleje. Ty však nejsou totožné s originálním Caelo G 179 a nemají jeho recepturovou farmaceutickou dokumentaci.

Pro seriózní historické srovnání je proto vhodné oddělit tři referenční vzorky: laboratorní nebo technický benzín 100/140, originální Caelo G 179 a běžný český technický petrolej. Teprve jejich fyzikální a analytické porovnání může ukázat, jak jsou si skutečně blízké.

Dnešní tři produkty, které se často nabízejí společně

Německé e-shopy dnes někdy nabízejí vedle sebe tři různé látky: Petroleum G 179, Petroleumbenzin 100–140 °C a Balsamterpentin.

Tato trojice není chemicky totožná. Představuje tři různé historické směry: střední čištěný petrolej, lehký naftabenzin a přírodní terpenový destilát z borovicové pryskyřice.

Jejich společný prodej sám o sobě nedokazuje léčebný účinek ani správnost společného užívání. Pro historickou studii je ale cenný, protože názorně ukazuje, že německý trh tyto látky rozlišuje.

Walter Last a pokus vysvětlit příběh

Walter Last převzal příběhy Pauly Gannerové a pokusil se je vysvětlit prostřednictvím teorie plísní, pleomorfních mikrobů, biofilmů a oslabené imunity.

Podle jeho hypotézy nemusí ropná frakce působit přímo na nádor. Měla by spíše poškozovat plísňové a mikrobiální formy s deficitem buněčné stěny, uvolnit imunitní systém a umožnit mu lépe reagovat na patogeny a abnormální buňky.

Last spojoval petrolejové destiláty především s kvasinkami a plísněmi, zejména s Candida albicans. Tato interpretace zůstává alternativní hypotézou a nebyla potvrzena klinickými studiemi jako léčba rakoviny.

Výrazné reakce, jako jsou nevolnost, průjem nebo zvracení, zastánci často označovali za očistu nebo Herxheimerovu reakci. Z toxikologického hlediska však stejné příznaky mohou být projevem podráždění nebo otravy. Obě interpretace proto nelze zaměňovat.

Paralela s terpentýnem a Dr. Danielsovou

Příbuznou, ale chemicky odlišnou tradicí je užívání čistého balsamterpentinu nebo gum spirits of turpentine, které v moderní alternativní scéně popularizovala Dr. Jennifer Danielsová.

Terpentýn není ropný produkt. Vzniká destilací pryskyřice živých borovic a skládá se hlavně z monoterpenů, zejména alfa- a beta-pinenu.

V americkém lidovém prostředí se terpentýn historicky podával na cukru nebo s medem. Podobnost s petrolejovou tradicí spočívá v lidovém předávání zkušeností, nízké ceně, silné chuti a představě antiparazitárního či protiplísňového účinku.

„Přírodní“ a „bio“ však neznamená neškodný. Koncentrovaný terpentýnový olej je dráždivý a při požití nebo vniknutí do dýchacích cest může být nebezpečný.

Proč lidé těmto příběhům věřili

Člověk, kterému bylo řečeno, že už mu nelze pomoci, přemýšlí jinak než zdravý pozorovatel. V takové situaci má velkou sílu každý dopis, každé svědectví a každý příběh návratu z beznaděje.

Paula působila důvěryhodně, protože byla ženou z lidu a podle tradice nepožadovala peníze. Představovala lidský protipól k neosobní nemocnici.

Soubor děkovných dopisů je však zatížen zkreslením přeživších: zachovaly se příběhy těch, kteří mohli napsat, že jim metoda pomohla. Neznáme celkový počet uživatelů, neúspěchy ani případy poškození.

Nejpoctivější je proto dopisy nezamlčet, ale zároveň je nepředstavovat jako statistický důkaz.

Jaké dávkování uváděly dobové prameny

Protože se tato stránka zabývá historií metody, je správné uvést také dávky a délku kúry tak, jak se objevují v dochovaných textech. Následující údaje jsou dokumentárním přepisem, nikoli současným léčebným doporučením.

Dobové materiály nejsou jednotné. Liší se použitou látkou, množstvím, délkou kúry i přestávkami. To samo o sobě ukazuje, že neexistoval jeden standardizovaný a klinicky ověřený protokol.

Výrazy „čajová lžička“, „polévková lžíce“, „kapky“ nebo „doušek“ navíc nejsou přesné laboratorní jednotky. Objem domácí lžičky se může výrazně lišit a historické texty často nerozlišují mezi G 179, Nr. 1770 a jinými ropnými frakcemi.

Důrazné bezpečnostní varování a první pomoc při expozici

Pro bezpečnost je nutné pracovat podle konkrétního bezpečnostního listu daného výrobku. G 179, Petroleumbenzin 100–140, technický benzín a balsamterpentin nemají totožné rizikové profily.

Příznaky po expozici nelze automaticky označovat za „detoxikaci“ nebo Herxheimerovu reakci. Nevolnost, zvracení, průjem, závratě, ospalost, kašel nebo dušnost mohou být projevy toxického působení.

Tato bezpečnostní část má být ve finální webové verzi graficky výrazná a musí být umístěna jak před historickou tabulkou dávkování, tak v závěru stránky.

Co je nutné říci dnešnímu čtenáři

Závěr: proč příběh přežil

Příběh Pauly Gannerové přežil v novinách, strojopisech, patentových dokumentech, dopisech a rodinných vyprávěních.

Pro jedny zůstává symbolem nebezpečné iluze. Pro druhé symbolem odvahy a lidové zkušenosti, kterou oficiální systém odmítl.

Historický význam jejího příběhu nelze popřít. Stejně tak nelze z dopisů a patentů vytvořit klinický důkaz. Síla této kapitoly spočívá právě v poctivém zachycení obou stran.

Na webu lekarenskypetrolej.cz může tato stránka přirozeně navazovat na příběh a dopisy M. P. Todiky: oba příběhy ukazují, jak se zkušenosti s ropnými destiláty šířily mimo oficiální medicínu, přes obyčejné lidi, dopisy a osobní svědectví.